Zajímavý rozhovor – v čem vám BASIC pomohl

Publikováno: 9. 2. 2022 | rubrika: Reference

Poslechněte si rozhovor s Petrou Krejčí.

Petra je maminka 3 dcer. Darča už je dospělá. Sofinka chodí do 5. třídy a Adélka do 3. třídy. Obě holčičky navštěvovaly BASIC.

Vyzpovídali jsme Peťu, jaký je její pohled na BASIC.

Rozhovor

Přepis rozhovoru

Verča: Ahoj Peťo.

Peťa: Ahoj Veru.

Verča: My máme na dnešek domluvený rozhovor o tom, že tvoje děti chodily do BASICu, a že by si nám sdělila, co ti BASIC dal.

Peťa: No, BASIC mi dal hlavně takový klid, a že děti byly v pohodě, chodily sem hrozně rády a víc si věřily, nebály se. I ve škole si víc věřily a trošku se mi ulevilo, protože holky začaly být vůči škole zodpovědnější, vůči úkolům. Prostě samy šli: „Jé, já mám úkol.“ To dřív nebylo, musela jsem se jich ptát.

Verča: Jak si se dozvěděla o BASICu?

Peťa: No o BASICu jsem se dozvěděla už teda úplně prvně, když mám ještě tu jednadvacetiletou dceru, tak když jí bylo osm, tak z rádia, myslím Vysočina nebo jestli je možný i v televizi.

Verča: Taky jsme tam byly no.

Peťa: Protože úplně vidím to zelený jablíčko, ten nápis BASIC a to už mě tenkrát nějak upoutalo, že něco takového by se mi pro dceru líbilo, ale nějak jsme stavili barák, tak jsem nějak neřešila tyhle věci ohledně dítěte, ale u těhle malých teď kom, přes mojí kamarádku.

Verča: Řešila jsi před BASICem nějaký problémy s učením s holčičkami? Měli jste nějakou formu doučování někde?

Peťa: Doučování jsme nikdy neměly. Jen když měli něco třeba ve škole, tak to chodily a to jsem nikdy neřešila.

Verča: A proč ses rozhodla tedy pro nás?

Peťa: Ono to začalo tím, že děti byly s vámi na táboře letním, tak se jim to strašně líbilo, vůbec jak tam s nimi zacházíte, jednáte, jak se tam k nim chováte a ještě jak byly zavřený školy, tak jsem měla děti doma a vím, že to nebylo vůbec OK a byly tam prostě mezery. Tak jsem řekla, že ten BASIC zkusíme.

Verča: Co jste měly na začátku za problémy?

Peťa: No právě taková ta nechuť, otrávenost, když se řeklo: „Pojď, úkoly, jdeme si přečíst.“ A vůbec to čtení ani jedna ani druhá nechtěly číst. Začaly až teď.

Verča: Vyřešili jsme tedy nějak vaše problémy?

Peťa: Určitě tu chuť do školy a zodpovědnost. Že fakt jako vědí, že mají ten úkol. Dřív hodily tašku a nezajímalo je to. Vždycky jsem je musela nutit. A to čtení, že teď jako fakt jdou a prostě si čtou.

Verča: Super. V čem vidíš jakoby největší přínos od BASICu, že holčičky nás navštěvovaly?

Peťa: V té zodpovědnosti. Fakt jsou prostě víc zodpovědný. I odhalí, když něčemu nerozumí, tak si se mnou o tom víc povídají, o té škole. Dřív je to prostě nezajímalo. „Kašlu na to.“ Prostě víc jakoby teď berou tu školu vážně jo a chodí tam jako radši.

Verča: Petí, ty si byla i na našich přednáškách, co pořádáme tady pro rodiče o tom, jak se učit s dětmi. Daly ti něco?

Peťa: No daly mi hodně teda. Že vlastně dítě může přeskočit gradient nebo že má někde mezery, třeba v 1. třídě, a pak se to může objevit až ve 4. třídě, tak to jsem teda koukala.

Verča: A pomohly ti přednášky potom doma při učení s holčičkami nebo s jednáním?

Peťa: To určitě jo no, protože víc vím, na co se jich třeba mám zeptat nebo na co se mám zaměřit. Třeba nějaký nepochopený slova, když mají, tak na to už se hodně zaměřujeme, to bez toho už si to nedovedeme představit. Takže objasňujeme ty slova, to nám hodně pomohlo a prostě víc se o ně zajímám celkově. To pomohlo i mně, bych ten BASIC potřebovala i já.

Verča: To ráda slyším. A poslední otázka, doporučila bys nás?

Peťa: Určitě. Určitě každému a fakt každému. A já to i teď vidím, jak teď jsme měli třeba dva měsíce pauzu, tak ty děti, mně přijde, že ten BASIC tu školu, ten denní režim jakoby vyvažuje. Že oni v té školy získávají takový ty nepochopený věci, který je třeba tahají dolu nebo nějaký to nepochopení, čemu nerozumějí a ten BASIC to vyrovnává. Takže fakt úplně každému.

Verča: Dobře, děkuju ti moc.

Peťa: Taky děkuju.