Koncovky podstatných jmen v kapse

Publikováno: 26. 2. 2021 | rubrika: Jak na učení

Koncovky podstatných jmen – další pravopis, který přichází po vyjmenovaných slovech. Do teď jste se dřeli s nimi, drilovali a občas i ty nervy ujely, když jste opakovali některá slova stále dokola…

A nyní je na řadě další nová věc. Někteří se už dopředu děsí, co je to vlastně čeká a jak to půjde. Nebo to zas tak hrozné být nemusí? Pojďme se na to podívat pěkně zblízka.

V životě i ve škole jsme zvyklí, že pokud se chceme něco naučit a osvojit si nové dovednosti, musíme to trénovat. A český jazyk, ač je krásný, může být pro některé děti obtížný. O to více mu je třeba věnovat času. Důležité je také jasné vysvětlení daného pravopisu. Čím jednodušeji se látka objasní, tím větší šanci má žáček to pochopit. Řekneme si tedy, jak na pravopis podstatných jmen.

Co jsou to podstatná jména?

Ze začátku je nutné rozlišit, co vůbec podstatná jména jsou a u jakých slov vlastně děti budou určovat i/y. Podstatná jména můžeme označit jako názvy osob (máma, Jakub, kuchař, …), zvířat (lev, jelen, …) a věcí (tužka, stůl, …). Můžeme si pomoci i tím, že si na ně ukážeme TEN, TA, TO (ten pes, ta tužka, to kolo). Aby děti mohly určovat koncovky podstatných jmen, musí je umět nejdříve rozeznat. Takže pokud tohle ještě pokulhává, šup na procvičování! 😊

Co je ještě důležité vysvětlit, než se pustíte do samotného určování i/y? Rozdíl mezi vyjmenovanými slovy a určováním koncovky. Stačí to objasnit jednoduše – vyjmenovaná slova se určují uprostřed slova (tzv. v kořenu slova), ale koncovky podstatných jmen na konci slova (koncovka od slova konec). Někteří žáčci si to pletou, tak to stojí za zmínku.

A jak na určování i/y?

Začneme tím, že podstatná jména rozdělíme do tří rodů – střední, ženský a mužský. Rod zjistíme pomocí ukazovacích zájmen TEN, TA, TO. Před dané slovo si jej tedy vložíme a rázem slyšíme, kam slovo patří. Například: židle – TA židle, les – TEN les a tak dále. Když víme rod, můžeme určit vzor. Každý má minimálně čtyři vzory, mužský rod dokonce šest.

Vzory jsou tedy následující:

Rod střední – město, moře, kuře, stavení.

Rod ženský – žena, růže, píseň a kost.

Rod mužský – pán, muž, hrad, stroj, předseda a soudce.

Pokud děti učíme doplňování správných koncovek, musíme je nejdřív naučit správně určit vzor, podle kterého ji napíšou. Rozhodně trénujte každý rod a vzor zvlášť. Většinou je dobré začít tím nejjednodušším, a to rodem středním. První vzor je tu město – natrénujte s dětmi dosazování do vzoru. Pojďme si to ukázat na slovu KOLO.

Nejdřív si určíme rod – TO kolo (rod střední). Poté určíme vzor pomocí druhého pádu (bez koho, čeho) v jednotném čísle – to kolo bez kola. Tady vidíme, že v prvním pádě nám slovo končí na -o a ve druhém na -a. Stejně jako vzor město bez města. Proto děti učíme básničku: „To kolo bez kola, jako to město bez města“. Koncovky slov musí odpovídat řečenému vzoru. Poté postupujeme stejně u ostatních vzorů. Pokud máme slovo v jiném tvaru, dosadíme ve stejném tvaru i vzor, a tím poznáme i nebo y. (př. s koly – s městy).

Pár příkladů:

na nebi – TO nebe bez nebe, jako moře bez moře, na moři

u hřiště – TO hřiště bez hřiště, jako moře bez moře, u moře

s koštětem – TO koště bez koštěte, jako kuře bez kuřete, s kuřetem

v podkroví – TO podkroví bez podkroví, jako stavení bez stavení, ve stavení.

A jak dlouho to trénovat?

Jednotlivé vzory a rody je potřeba trénovat natolik, abychom si byli jisti, že si žáček vzory neplete, správně je odůvodňuje a určuje. Jakmile si je jistý se vzorem město, můžeme přidat moře, poté kuře a nakonec stavení. Kdybychom dali všechny hned najednou, začnou se plést. O to déle bude trvat zatrénování.

Po středním rodu se pusťte do ženského rodu. Zde je důležité zvlášť procvičit vzory žena a kost – každý vzor má jiný první pád, ale rozlišuje se hůř druhý. Koncovky jsou si na poslech podobné, a někdy děti „neslyší“ rozdíl. Tyhle dva vzory si děti rády pletou, stejně jako růži a píseň. Proto je třeba je pořádně procvičit.

U mužského rodu je zase nástraha v podobě koncovky -ovi a -ích. A samozřejmě ve vzoru pán, podle kterého píšeme obě -i/y (měkké i tvrdé). Často se stává, že si děti určí dobře vzor PÁN, ale už jej nedosadí (např. páni, ale s pány). Pak v tom samozřejmě chybují.

Například:

Lvi běželi za kořistí. (Páni běželi)        x        Viděl jsem lvy běžet za kořistí. (Viděl jsem pány)

Na uvedených případech vidíte, jak je důležité si správně určit rody a vzory, a ještě více je dosadit místo slov.

Dbejte proto na řádné zatrénování tohoto odůvodňování a děti s koncovkami podstatných jmen nebudou mít problém teď, ani v budoucnu.

Celý proces je o tom, že se jde postupně a vše se pořádně procvičí. Takže: „Drilu zdar!“

Potřebujete poradit? Objednejte se k nám na osobní konzultaci!